ŽIJEME REGIONEM

Karlovarský kraj jsme MY! všichni

Lenka Chlebková

ředitelka studijního střediska Vysoké školy finanční a správní Karlovy Vary
Loket

„Kde je vůle, tam je cesta“

Proč žijete, pracujete a podnikáte tady?

Přišla jsem jako dítě rodičů, kteří se z Vysočiny přestěhovali za prací. Nevím, zda ostatní „přistěhovalci“ mají stejné pocity a vzpomínky, ale několik let mi trvalo, než jsem se vypořádala se změnou. V Chodově mi chyběli nejen lidé, ale nejisté pocity vyvolávala také krajina a architektura. Nebyla to záležitost dní, spíše let. Na počátku pracovního života jsem se přestěhovala do Lokte
a genius loci města a okolí mě velmi oslovil. Historie, krajina, lidé a práce, která je po celé roky naplňující, to vše dohromady je důvod, proč jsem už nikdy nezvažovala odchod jinam.

 

Co je zdrojem Vaší energie, co Vás podporuje, motivuje a inspiruje?

Někdy se, ostatně asi jako každý, musím zastavit a hledat pramen energie, motivace i inspirace. Vždy se najde, protože mě život baví a lidé v něm mě zajímají. V první řadě je to rodina a přátelé.

 

Kde a v čem vidíte příležitosti pro Karlovarský kraj a pro město, kde žijete
a působíte?

Je důležité vytvářet znovu identitu, která se ztratila vysídlením a následným dosídlením obyvatel z jiných regionů. Je třeba mít společnou minulost, přítomnost a budoucnost, mít pocit, že se zde cítíme bezpečně a že jsme součástí místní komunity. Karlovarský kraj musí být na jedné straně trpělivý
a na druhé straně nabídnout současné generaci pocit, že zde stojí za to žít. Cest, jak dostat region do povědomí obyvatel, je mnoho, důraz na tradice, zvyky, hodnoty, posilování regionální paměti a sounáležitosti. To není záležitost pouze jedné generace. Všechny odpovědi na otázku žákům či studentům „proč nechcete zůstat v regionu“ se dají shrnout do jednoho slova NUDA nebo také CO TADY?. Až pak následuje: málo pracovních příležitostí, málo peněz, drahé bydlení, ... Nezpochybňuji význam turismu, ale stále se myslím, že občan žijící tady, by měl být na prvním místě. Opravili jsme města, domy, máme obchody s luxusním zbožím, ale je otázkou, co z toho slouží místním. Chybí zde „náves“, která není pouze pro turisty.

 

O co bychom podle Vás společně měli usilovat, aby se tu žilo lépe nám
i našim dětem?

To nelze říct v jedné větě. Je třeba pomocí historie ukazovat, co náš národ v regionu dokázal. Nestěžujme si neustále na to, co „osídlenci“ provedli s tímto krajem. Je důležité budovat pocit, že můžeme být na sebe pyšní. Není to problém jen v našich hlavách, ráda bych některým pražským přátelům řekla, že nejsme gubernie ani kolonie.

Místo financování projektů bez efektů je třeba vkládat prostředky např. do startovního bydlení pro rodiny s dětmi. Zvýšit informovanost obyvatel o tom, co se děje v oblasti kultury a sportu. Mnohdy malá města a obce předstihují v kulturní nabídce centra mikroregionů. Některá dokonce vytvářejí kulturní tradice.

 

Co pro to konkrétně děláte Vy a proč?

Dlouhé roky jsem působila v regionálním školství, kromě jiného jako vyučující dějepisu. Troufnu si říct, že v každém momentu lze propojit výuku jakéhokoli období dějin s regionem a neplatí to samozřejmě jen pro historii. V současnosti pracuji jako ředitelka studijního střediska Vysoké školy finanční a správní. Jsem pyšná na to, že poskytujeme vzdělání třem stovkám studentů, že jim nabízíme kromě bakalářského i navazující magisterské studium. Jsem přesvědčena, že většina z nich chce v regionu zůstat. Každá vysoká škola si je vědoma toho, jak obtížné je otevřít regionální pobočku. Vážím si kroku paní rektorky, která se rozhodla podpořit vysokoškolské vzdělávání v našem kraji.

 

Zapojujete se do nějakých dalších společenských nebo komunitních aktivit? Do jakých a proč?

V minulosti jsem byla např. členkou souboru Divadlo na podlaze, které získávalo ocenění nejen na regionálních, ale i republikových přehlídkách.  Dnes se snažím zapojit naše studijní středisko do důležitých společenských akcí regionu. Tým studentů i akademiků se pravidelně účastní karlovarského půlmaratonu, v průběhu MFF jsme otevřenou školou pro účastníky, probíhají u nás např. režisérské workshopy. Naším cílem je také otevřít školu veřejnosti, např. formou různých přednášek našich akademiků nebo odborníků z praxe. Nezapomínáme na seniory s vědomím „každý, kdo se učí, je mladý“
a poskytujeme další vzdělávání v Univerzitě třetího věku. Zapojuji se také do různých aktivit v rámci kraje, ať už je to účast v pracovní skupině pro vzdělávání v KK nebo v Radě pro výzkum, vývoj a inovace.

 

Kde vidíte hlavní výzvu pro náš region?

Kultura, pracovní příležitosti, možnosti kvalitního bydlení, podmínky pro kulturní a sportovní vyžití, spolková činnost…

 

Jaké vidíte silné a pozitivní stránky našeho regionu?

Silnou stránkou je bezesporu přírodní krása kraje, historické památky a rozvoj lázeňství s bohatou tradicí.

 

Co se podle Vás neděje a mělo by? Co považujete za slabé stránky jednání
a působení lidí v regionu? Víte o nějakých chybách u sebe a u lidí kolem vás?

Nemohu jmenovat slabé stránky působení lidí v regionu, nic takového podle mě neexistuje. Je to záležitost výše zmíněné identity. Pocitu sounáležitosti s regionem, který se v souvislosti s historickým kontextem teprve vytváří.

 

Co byste nejvíc ocenila od okolí? Co by Vás posílilo, podpořilo, vzpružilo...? Co byste si přála a od koho?

Profesně změnu v náhledu na soukromé školství.

 

Co na Vaší životní a profesní cestě považujete za nejzajímavější?

V profesní cestě jsem nakonec vždy využila nabídnutou příležitost. Dnes oceňuji, že jsem nezůstala celoživotně na jednom místě a našla dost síly
a odvahy jít vstříc dalším zajímavým možnostem. Za pozitivní považuji cestu jedinou oblastí – školstvím. Mohu se tak učit celý život, nikdy to nekončí, škola vás prostě nutí neusnout. Při pohledu zpátky musím říct, že mne zatím každá profesní etapa bavila. Nejzajímavější bylo a je setkávání se s lidmi.
A životní cesta? Přece rodina.

© 2019 Karlovarská agentura rozvoje podnikání

  • Black Facebook Icon