ŽIJEME REGIONEM

Karlovarský kraj jsme MY! všichni

Pavel Janus

ředitel Integrované střední školy technické a ekonomické
Sokolov

„Region jsme si jen vypůjčili
od svých dětí“

Máte nějaké motto, které vyjadřuje Váš vztah k regionu a místu, kde žijete?

„Jeden dnešek má cenu dvou zítřků“ od Benjamina Franklina.

K regionu se tato myšlenka vztahuje stejně, jako k člověku.

 

Proč žijete a pracujete tady?

Narodil jsem se tady, samozřejmě díky rodičům. Přišli sem, napůl dobrovolně. A proč tu zůstali? Proč ne. Je tady docela hezky. Nebo ne? A jak tak koukám kolem sebe, je to lepší a lepší.

 

Co je zdroj Vaší energie, co Vás podporuje, motivuje a inspiruje?

Samozřejmě rodina. Je to dynamický organismus, který energii potřebuje. Umí ji i dávat. Potřebuji energii pro svou práci, i na práci pro region. Pro město i pro kraj. Je to malý kraj, proto je rukou málo a každá je důležitá. Snažím se pracovat tak, aby se za mne nemusela stydět má rodina. I mé město. Chci, aby se tady mé rodině líbilo a potomci tu chtěli zůstat.

 

Kde a v čem vidíte příležitosti pro Karlovarský kraj a pro město, kde žijete
a působíte?

Příležitostí je tady víc, než by se zdálo. Většina z nás byla na stejné startovní čáře. Chtělo tomu nepůvodní prostředí a mělké rodinné kořeny. Karlovarsko je velmi dynamický region, který zažil (a ještě zažije) mnohem více než jiné regiony republiky. Nejen díky dynamice geologické, ale i společenské a hlavně průmyslové. Dojde k masivní změně díky následnému a nevyhnutelnému „vyuhlení“. Bude potřeba krajinu zahojit, připravit a naplánovat co dál. To všechno spolu bude muset ladit. To je největší příležitost regionu uprostřed Evropy, na předělu západu a východu. Prozatímní nízký potenciál vyvolaný charakterem převažující výroby bude muset nahradit vyšší technologická úroveň, harmonicky doplněná o rekreativní status Krušnohoří a lázeňského trojúhelníku. To je příležitost pro vzdělávání, infrastrukturu, investice, služby, trh práce, turismus, hrdost a spolupráci pro budoucnost.

 

O co bychom podle Vás společně měli usilovat, aby se tu žilo lépe nám
i našim dětem?

Držím se oné tolikrát omílané pravdy, že „Zemi jsme nezdědili po svých rodičích, ale půjčili jsme si ji od svých dětí.“ A to platí i pro lokální disciplíny. Měli bychom mít chuť jít se někam a rádi projít, zasportovat si. Sejít se s přáteli a odcházet spokojeni. Nebát se spustit děti z očí a nechat je růst i pod rukama někoho, komu důvěřujeme a kdo umí víc než my. Kdo tady je s námi a nestydí se za to. Chci si zachovat ten pocit, že se těším domů. Nejen pod tu střechu, ale i do ulic, které znám.

 

Co pro to konkrétně děláte Vy a proč?

Dělám to, co mě rodiče vštěpovali od malička. Nejen to „pozdrav“, „poděkuj“. Ale i to „nebuď líný“, „mluv pravdu“, „pomáhej“, „makej“, „dodržuj pravidla“… je toho víc. Na tomto základu se potom staví skoro samo. Pracuji. Pomáhám. Nelžu. Snažím se stanovit si cíl, i ten veřejný. A samozřejmě se ho snažím splnit. Když dostanu úkol, dělám to taky tak. Dostal jsem úkol postavit novou školu, udělal jsem to, jak nejlépe jsem uměl. S těmi ostatními školami to dělám stejně zodpovědně. Občas tím trpí rodina. Snad mě bere alespoň občas na milost.

Zapojujete se do nějakých dalších společenských nebo komunitních aktivit? Do jakých a proč?

Společenské aktivity vytvářím právě i díky své práci. Vést největší a nejmodernější střední školu v Karlovarském kraji je velký, i společenský závazek. Důvěra, kterou škola, i díky mému řešení, dostává, má silný společenský podtext. Samozřejmě všechny aktivity uvnitř školy i navenek jsou důležité. Jsem aktivní v různých příbuzných i souvisejících aktivitách. Vzděláváním počínaje, a sportem konče. Dlouho jsem byl členem mládežnických realizačních týmů volejbalových reprezentací ČR. Vedl jsem úspěšný malý volejbalový klub. Pořádám i podporuji aktivity, které mají silný společenský akcent.

Kde vidíte hlavní výzvu pro náš region?

Výzev by bylo, jako prstů na rukou. Mnoho jich můžeme ovlivnit, spousty jsou v hlavách nás všech. Pro mne jsou důležité návyky (důležité pro soužití), vědomosti (důležité pro aktivní život) a dovednosti (potřebné pro zdravý rozvoj regionu a jeho konkurenceschopnost). Jsou to jednoduché věci, které se strašně složitě řídí a ovlivňují. Je to červená nit všech výzev. Budu-li konkrétní, vidím hlavní výzvu pro region právě v jeho konkurenceschopnosti a atraktivnosti. Ona přitažlivost je symptomem „správné cesty“. Jde zejména o přechod z jednoho segmentu průmyslu na jiný. Výzvou je pro mne tzv. „doba pouhelná“. Je to jedna z největších výzev, na které musí všichni spolupracovat, včetně státu. Stát náš region používá pro své ekonomicko-energetické blaho. Neměl by na to zapomenout, a pomoci mu. Dle mého názoru pro to moc nedělá. 

 

Jaké vidíte silné a pozitivní stránky našeho regionu?

Využiji osvědčená schémata. Plusem je rozhodně velikost regionu. Dále je možné na něj nahlížet jako na dlaň. Podíváte-li se na ni, pak právě ta „čára života“ je v reálu řekou Ohří, železnicí a dálničním úsekem. Prsty, to jsou Ašsko, Mariánskolázeňsko, Toužimsko-žluticko, Nejdecko, Kraslicko. Jednoduché, přehledné. Plné příležitostí. Koncipované historicky, proč to nerespektovat a proč to nerozvíjet. Ona páteřnost je právě tou silnou stránkou. Podívám-li se na Středočeský kraj, mají to rozhodně složitější.

 

Co se podle Vás neděje a mělo by? Co považujete za slabé stránky jednání
a působení lidí regionu? Víte o nějakých chybách u sebe i u lidí kolem vás?

Chyby u mne vidím. Den co den. To je právě ta výzva. Vycházím z toho, že každý si za své chyby ručí sám a tak jsou chvíle, kdy se nad chybami těch druhých pousměji, i okamžiky, kdy skřípu zuby.

Kraj musí mít jasnou a dlouhodobou strategii. Té se držet a koordinovat koncepčně všechny složky. Např. přijde strategický investor, a tak by bylo logické, aby se strategie přizpůsobila i jeho potřebám. Rozhodně stavět na jedinečných a historických atributech regionu. Prýští nám tu horká léčivá voda, musíme toho využít. Máme tady kouzelné hory, vybudujme důstojnou infrastrukturu. Jsme u hranic, tak to musíme respektovat. Potřebujeme posílit úroveň vzdělanosti, musíme být tvrdí a spravedliví.

 

Co byste nejvíc ocenil od okolí? Co by Vás posílilo, podpořilo, vzpružilo...?
Co byste si přál a od koho?

Posiluje mě vždy to, co má smysl. Co má pravidla a vizi. Co je promyšlené, relativně ekonomické a založené na důvěře, spolupráci a vše, co dělá lidské činy nepřehlédnutelnými a jedinečnými. Každý den doufám ve zdravý rozum a chuť vydat ze sebe jen to nejlepší. Bez postranních úmyslů. Jsme ale bohužel jenom lidé, a tak musíme občas vstřebat i nějaké to zklamání.

Pokora je pro mne jedním ze znaků vzdělanosti.

 

Co na Vaší životní a profesní cestě považujete za nejzajímavější?

Jsem ve školství už více než čtvrt století. Každý rok byl moc zajímavý a byl bych asi i schopný každý rok nějak popsat, včetně osob. Měl jsem velké štěstí na kolegy, na žáky. Potkávám je a mám velkou radost, když se poznáme, popovídáme a popřejeme si. Znám jejich rodiny. Radosti i starosti. Měl jsem velké štěstí na změny, které jsem mohl ovlivnit. Revitalizoval jsem školu za 500 milionů. Poznal spousty lidí, jejich osudů a cest, kteří mě často motivovali, nebo alespoň informovali. Měl jsem možnost být v řadě sdružení, profesních i společenských. Zažil jsem vrcholový sport osobně i zblízka.

Moje profesní i osobní cesta je jako velikonoční pomlázka, propletená a přesto pevná a svižná.

Nebýt mé rodiny, a přátel, nikdy bych to nezažil. Nežít v Karlovarském kraji, asi bych nebyl součástí těch týmů a osudů.

© 2019 Karlovarská agentura rozvoje podnikání

  • Black Facebook Icon