Violin Schönbach

Tomáš Skála st. – mistr houslař z houslařské dynastie

Tomáš Skála - mistr houslař

Tomáš Skála - mistr houslař

O svůj podnikatelský příběh, ve kterém se zručnost a zkušenosti předávají z generace na generaci, se s námi podělil Tomáš Skála st., mistr houslař.

Kdy jste začal podnikat? Kolik Vám bylo let? Co Vás k podnikání vedlo? Co byl ten impulz?

Moje podnikání už začalo sňatkem s mojí ženou Martinkou v roce 1990, kdy mi bylo 20 let, protože jsem se přiženil do houslařské rodiny věhlasného mistra houslaře Emila Lupače. Ten mi dal na výběr, buď budu pokračovat ve svém původním zaměstnání, byl jsem vyučen automechanikem, nebo mě může zasvětit do houslařského oboru.

S podnikáním to tak rychlé nebylo, musel jsem se dálkově vyučit na Houslařské škole v Lubech v roce 1993. K tomu jsem normálně chodil do firmy na výrobu hudebních nástrojů tehdejší Cremona Luby. Kde jsem prošel několika provozy a například jsem musel vyrobit 12 000 kusů kytarových kobylek z přířezu až do skoro finální kobylky za jeden měsíc. Takže jsem také okusil, co je to práce v úkole, což mnohým mladým chybí. Následovala dvouletá zkušenost v soukromé firmě na výrobu pěkných houslí, která nedopadla dobře. Páni majitelé nás obírali na penězích. To byly podnikatelské „devadesátky“. Po nucené výpovědi, jsem byl čtyři měsíce na úřadu práce. Až pak přišel impulz, kdy bylo třeba prodat mistrovské cello, tak jsem si založil živnost. Psal se rok 1997 a od té doby úspěšně tvořím mistrovské nástroje (housle, violy, violoncella a kontrabasy) do dnes.

Jaké byly Vaše podnikatelské začátky?

Podnikatelské začátky nebyly jednoduché, protože houslařské řemeslo je tzv. běh na dlouhou trať. Ve 20 letech se tento obor naučíte, dalších 10 let uběhne, než ho dovedete k dokonalosti a když už můžete říci, že vytvořit housle nebo jiné nástroje umíte, musíte vejít do povědomí, aby o vás někdo věděl. Tato etapa je také dost dlouhá a když ji máte zvládnutou, přichází to zasloužené 20leté období. Když se v odborných kruzích vysloví vaše jméno, každý hned „ví“ o koho se jedná. Na houslařském řemesle se ctí zkušenosti a případná pleš, nebo vousy a šediny, a to je můj případ.

Je něco, co byste po těchto zkušenostech udělal jinak? Co Vám podnikání dalo?

Jestli bych něco udělal jinak? Zřejmě nikoli, protože, každý má svůj život a je jen na něm, jak ho prožije. Já jsem vsadil na rodinu, vychovali jsme s manželkou dvě už dnes dospělé děti a na to jsem pyšný. V našem oboru se jedná o poctivou a nefalšovanou práci, a to se pozná až časem.

Co považujete za rozhodující/zlomový okamžik? Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?

V našem – houslařském – případě, označuji za zlomový okamžik „ženskou“. V roce 1901 se narodil první houslař naší tradice pan Josef Sandner. Jeho nejmladší dceru si vzal pan Emil Lupač, houslař. Ten měl tři dcery, a já jsi vybral tu nejmladší. Spolu máme dvě děti, dceru Michaelu a syna Tomáše, kterého jsem nechal vyučit opět houslařem. Uplynuly další roky a   máme tu další generaci. Aby se to nepletlo, jmenuje se Tomáš Skála nejmladší (můj vnuk) a také se bude muset vyučit houslařem a pak ať si dělá co chce. Ale doufejme, že bude pokračovatelem firmy na výrobu krásných housliček. Protože on si může říci, můj prapraděda byl houslař, praděda je mistr houslař, děda je mistr houslař, táta je houslař, proč já bych také nemohl být houslař a dál propagovat toto krásné řemeslo, které je na velkém ústupu.

Máte nějaké podnikatelské sny? Jaké?

Podnikatelské sny jsou jasné. Pokaždé, když postavíte smyčcový hudební nástroj, máte za něj velkou zodpovědnost, aby vydržel, nic se mu nestalo, aby dobře hrál a dělal radost druhým. Máte vytvořený velmi úzký vztah s hráčem, který na něj hraje a stále se staráte o tyto své děti – nástroje.

Ale jeden sen snad mám. Jelikož se po sedmi letech vrátil syn zpět do Lubů a založil zde rodinu, založili jsme po dlouhé úvaze firmu (s.r.o.) s názvem Violin Schönbach. Společně bychom chtěli vyrábět pěkné a kvalitní české housle. To bude zřejmě do budoucna hlavní naše pracovní náplň. Naším velkým snem je, aby firmy prosperovala a dělala radost druhým.

Máte nějaké doporučení pro lidi, kteří zvažují, že začnou podnikat?

Podnikání je krásná věc, je třeba si to ale dobře rozmyslet. V našem oboru to opravdu není lehké. Vytvořit kvalitní zázemí a houslařskou dílnu stojí velké úsilí. Ale ta svoboda, kdy jste svým pánem… Musíte poslouchat jen termíny, kdy mají být nástroje hotové. Zároveň vám ale také nikdo nic nedá. Nemůžete čekat s nataženou rukou. vše musíte zařídit sám.

V jakém oboru podnikáte?

Můj obor podnikání je výroba a opravy smyčcových nástrojů jako jsou housle, violy, violoncella a kontrabasy. Stavím ručně vytvořené nástroje v malé dílně v houslařské městečku Luby.

Podnikáte v oboru, ve kterém jste získal vzdělání, nebo Vás podnikání zavedlo úplně do jiného oboru?

Nezáleží, čím jste se vyučil, nebo vystudoval, ale důležité je to, co chcete vy. Já jsem se z oboru automechanik předělal na houslaře, takže mám dva výuční listy a aprobační zkoušku v ateliéru Pilařů, kde jsem získal oficiální titul mistra houslaře, kterých je v České republice jen asi 25 lidí.

Zdá se Vám, že podmínky pro rozjetí podnikání jsou nyní jednodušší? Pokud ano, proč si to myslíte?

Podmínky pro podnikání jsou v celku normální, oběhnout pár úřadů a podnikáte.

V čem se odlišujete od konkurence? V čem jste jiní, než ostatní?

Odlišovat se od konkurence, to je hrozně těžké, ale rozhodně vsázíme na české výrobky, vyrobené českýma rukama, žádnou Čínu nebo Rumunsko. Určitě budeme ve výsledku dražší než konkurence, ale stále vsázíme na zručnost zlatých českých rukou.

V čem považujete svoji firmu za inovativní?

Inovace ve výrobě hudebních nástrojů moc není. Už 300–400 let kopírujeme tyto dokonalé nástroje vyrobené italskými mistry jako byl A. Stradivari. Je to jeden z mála oborů, kde se novinky neujaly a experimenty nefungují. Spíše ulevit pracovníkům ve výrobě a ulehčit ruční práci.

Pokud máte zaměstnance, jakým způsobem je hledáte? Spolupracujete se školami? Mohou u Vás studenti (SŠ, VŠ) získat praxi, spolupracovat s Vámi na absolventských pracích?

Zaměstnanci v novodobé firmě Violin Schönbach určitě budou, alespoň několik. Buď budeme stavět na mistrech důchodového věku, kteří něco umí, nebo zkusíme nějaké vychovat spoluprací s Houslařskou školou v Chebu. Firma je postavená na rodinné tradici, a tak to chceme zachovat.

Pomáháte či podporujete neziskové projekty, dobrovolnictví, sportovní kluby, sociální projekty apod.?

Neziskové organizace podporuji intuitivně, chráněné díly. Jinak volný čas věnuji stolnímu tenisu. S manželkou trénujeme děti v klubu TJ Luby, jezdíme po celém Karlovarském kraji i celé ČR. Zároveň jsem předsedou Karlovarského krajského svazu stolního tenisu. Když k tomu přidáte velkou rodinu, tak mnoho volného času nemáte.

www.violin-schonbach.cz

Zřizovatelé

Partneři